Památky

Kostel sv. Václava

První zaručená zmínka o vesnici pochází z roku 1349, kdy byl zdejší kostel přidělen litomyšlskému biskupství. V první polovině 17. století se stal filiálním kostelem bysterské fary, avšak po skončení třicetileté války zpustl natolik, že musel být roku 1683 zbořen.

Nový kostel sv. Václava byl postaven nákladem majitelky bysterského panství hraběnky Anny Kateřiny z Martinic. Vysvěcen byl roku 1689, ale definitivně dokončen až roku 1720. Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu. Po stranách kněžiště je sakristie a kaple Božího hrobu, po obou stranách lodi oltáře P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Po požáru z roku 1885 byla upravena vazba střechy a původní věžička nahrazena nynější větší vížkou. Varhany postavil roku 1840 František Svítil z Nového Města na Moravě. Nástroj se v letech 2006 až 2008 dočkal kompletní restaurace v dílně Dalibora Michka ve Studénkách u Jihlavy a stal se chloubou farnosti. Nynější duchovní správce P. Josef Matras dbá na to, aby se zde každý rok konaly kvalitní koncerty duchovní hudby.

Okolo kostela se rozkládá hřbitov, na jehož západní straně, naproti kostelnímu portálu, stojí barokní polodřevěná zvonice. Je možné, že její zděná spodní část byla součástí původního kostela. Z kostelních výklenků se na zvonici obracejí sochy sv. Víta a sv. Ludmily, ve štítě socha sv. Václava. Původní zvony byly sňaty a roztaveny k válečným účelům první světové války. Ty současné z roku 1925 byly v době okupace díky velké odvaze bysterského faráře Josefa Smejkala a starosty obce Adolfa Boucníka zachráněny. Obyvatelům dosud ohlašují ráno, poledne a k večeru „klekání“. Raději než malý zvonek, tzv. umíráček, slýcháme slavností zvonění přede mší.

V roce 2013 proběhla oprava interiérů, omítek, výmalby a dřevěných lavic s topením. V letech 2017 až 2018 podstoupil kostel zásadní opravu nátěrů střech a fasády a v roce 2019 restaurování historických kamenných soch.

Majdalenka

V loukách mezi Hlásnicí a Předměstím najdete další kapli zasvěcenou sv. Marii Magdaléně, lidově zvanou Majdalenka. Od 17. století se u ní konají oblíbené červencové poutě s trhy a v myslích lidí patří k Hlásnici, přestože leží svojanovském katastru. Její původ je nejasný, ovšem historici dnes vylučují líbivou pověst o bývalém klášteře magdalenitek. Poprvé byla zmíněna jako farní kostel v zápisu do zemských desek roku 1586. V roce 1786 byl zpustlý kostel zrušen, dnešní kaple přibližně čtvercového půdorysu je jeho presbytářem. V interiéru byly při restaurování v roce 1935 objeveny nápisy ve staročeštině ze sklonku 16. století a kresba malé lidské figurky. Z kostela se dále zachovaly obvodové zdi ve tvaru obdélníku.

Jak bylo uvedeno, první zmínka o této kapli pochází z roku 1586, a to dokonce jako o farním kostele. Avšak v prvním zápise o Hlásnici, na rozdíl od ostatních vesnic náležejících k hradu Svojanov, je ves uvedena bez farního kostela. D. Černoušková a P. Borský se proto ve stavebně-historickém průzkumu osamoceně stojící kaple domnívají, že mohla sloužit jako farní kostel zaniklé osady. Nevylučují, že se zde původně nacházela Hlásnice.

Dosud neobjasněný a trochu tajemný příběh kaple inspiroval naše předky k řadě pověstí. Například o pokladu nedaleko zakopaném, o nočních zjeveních žen oblečených do klášterního hávu nebo o lázních, které měly stávat u blízkých studánek. Tamější štoly na tuhu byly chápány jako chodby, jimiž obyvatelé kláštera chodívali ke studánkám.

Rychta

Rychta v Trpíně byla odpradávna dědičná a je pravděpodobné, že její původní majitel byl i zakladatelem obce. Rozlehlé stavení nese dodnes číslo 1. Posledním a zřejmě nejvýznamnějším rychtářem se stal Jan Foustka, vzdělaný v právech a vrchní na rychnovském panství. Po otcově smrti se kariéry vzdal, aby roku 1837 převzal rychtu v Trpíně i Hartmanicích. Byl prý velkým vlastencem a rádcem svým spoluobčanům, znal šest řečí a za jeho služby se trpínská rychta stala střediskem kulturního a společenského života pro široké okolí. Po zrušení roboty roku 1848 funkce rychtáře zanikla a lid si poprvé zvolil svého starostu. Hostinská činnost se na rychtě udržela až do první poloviny 20. stol. Vedle stojící unikátní „Hostejnice“ či „Hostenice“ sloužila k odpočinku a přenocování koní, když se vozkové jedoucí po obchodní stezce rozhodli odpočnout v krčmě. Za dob první republiky se v sále hostince scházeli členové jednoty čs. Orla, kde cvičili a hráli divadelní hry. Konkurenční Sokolové se podobně činili v sále dodnes fungujícího hostince U Kozáků.