Vilém Foustka (1836 Trpín – 1880 Praha)

Syn rychtáře Jana Foustky byl zasloužilý bojovník za česká práva v Brně, kde působil jako profesor na tehdejším německém gymnasiu a roku 1862 založil první českou tiskárnu. Pro žurnalistickou činnost byl i vězněn. K uctění jeho památky pojmenovalo město Brno jednu ze svých ulic jeho jménem.

Břetislav Foustka (1862 Trpín – 1947 Poděbrady)

Synovec Viléma Foustky byl jedním ze zakladatelů české sociologie, od roku 1919 první řádný profesor sociologie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Autor a překladatel sociologických studií a studijních příruček. Zabýval se zejména nežádoucími trendy v moderních společnostech a snažil se je prakticky překonávat ‒ byl přísným abstinentem a zakladatelem Českého spolku abstinenčního. Usiloval o reformy školství a emancipaci žen. Jeho dětmi byli zubní lékař a spisovatel Jiří Foustka a překladatelka a publicistka Zdena Watterson.

Jan Foustka (1789 Trpín – 1860 Trpín ???)

Poslední trpínský rychtář se narodil na rychtě čp. 1. Vystudoval práva a stal se vrchním na rychnovském panství. Po otcově smrti se tohoto povolání vzdal a převzal rychtu v Trpíně a Hartmanicích. Ovládal šest jazyků a trpínská rychta byla tehdy v celém okolí známá jako středisko kulturního a společenského života, kam se sjížděly vynikající osobnosti z kraje i šlechta z okolních panství. Je pochován na hřbitově v Trpíně pod zvonicí.

Josef Krušina (1903 Trpín – 1983 Praha)

Narodil se na čísle 44. Vyučil se kolářem, po absolvování obchodní školy nakonec zakotvil v Praze, kde pracoval na ministerstvu obrany a později se angažoval v oblasti péče o památky na Praze 5 (např. ve vile Bertramka). Mnoho let věnoval práci na svém pro nás nejcennějším díle Dějiny Trpína a okolí, vydaném v roce 1948 v Praze. Je také spoluautorem dějin města Poličky z roku 1968. Podle svého přání je pochován na hřbitově v Trpíně.

Václav Vít Mareček (1917 Trpín – 2004 Praha)

Narodil se na čísle 45. V dětství se dostal do konviktu augustiniánů v Praze, kde mu bylo umožněno vystudovat akademické gymnázium. Během studií na Katolické teologické fakultě složil řádové sliby a přijal jméno Vít. Roku 1940 byl vysvěcen na kněze. V 50. a 60. letech ho komunistický režim držel na nucených pracích v pohraničí. V osmdesátých letech byl představeným augustiniánů v Československu, podílel se na tajném svěcení kněží. Po revoluci založil Třetí řád sv. Augustina, byl vyhledávaným zpovědníkem. Je pohřben na pražských Olšanech.

Jan Nowotný (1839 Trpín – 1893 Praha)

Významný představitel strojního průmyslu v Čechách se narodil v rodině řídícího učitele v Trpíně. Ve Vídni se vyučil puškařem a v Praze založil roku 1865 první moderní továrnu na výrobu zbraní. Byl dodavatelem evropských panovníků a autorem několika patentů, jeho podnik si brzy získal monopolní postavení. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých puškařů.

Leopold Peterka (1914 Hlásnice – 1993 Žďár nad Sázavou)

Synovec Eduarda Peterky se narodil v témže domě čp. 36. V deseti letech se s matkou přestěhoval do Trpína. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a jako pracovník celní správy se během 2. světové války zapojil do ilegálního odboje. Byl zatčen gestapem a dva a půl roku držen v nacistických lágrech. Přesto po návratu domů nosil jídlo partyzánům ukrytým v okolí. V roce 1950 byl komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu k 25 rokům žaláře. Svobody se dočkal o deset let později díky květnové amnestii. Byl kronikářem Trpína i Hlásnice a místního hasičského sboru. V roce 1991 se dočkal rehabilitace a jmenování podplukovníkem, o dva roky později umírá.

Eduard Peterka (1902 Hlásnice – 1942 Mauthausen)

Narozen v Hlásnici na čp. 36. Vyučil se řezníkem a přestěhoval do Brna, kde provozoval na Zelném trhu řeznictví. Byl aktivním členem Sokola a za druhé světové války se účastnil odboje. V dubnu 1941 byl zatčen, vězněn v Brně Pod kaštany a poté v koncentračním táboře v Mauthausenu, kde 8. dubna 1942 zemřel. Jeho jméno najdete na pamětní desce obětí Sokola Brno I ve světových válkách na Kounicově ulici. Je uveden mezi osobnostmi města Brna na encyklopedie.brna.cz

Otakar Sedloň (1885 Trpín – 1973 Praha)

Akademický malíř a profesor byl synem řídícího učitele Tomáše Sedloně v Trpíně, jeho otec byl ale v následujícím roce přeložen do Merklovic u Vamberka. Mezi světovými válkami patřil k nejvyhledávanějším portrétistům v Praze. Žil a tvořil v ateliéru na Národní třídě a stal se členem spolku Myslbek.

ThDr. František Štaud (1921 Trpín – 2009 Kardašova Řečice)

Pocházel z čísla 17. Zvolené bohosloví vystudoval v Římě, kde byl vysvěcen na kněze. Po dokončení doktorského studia se roku 1959 stal misionářem v Peru. Jeho velmi dobrodružný, náročný a obětavý život zahrnoval dlouhé cesty horskými oblastmi v sedle koně, kromě duchovní péče i starost o základní sociální potřeby nejchudších obyvatel. Po zemětřesení v roce 1970 vybudoval pro postižené své farnosti Sihuas (provincie Ancash) nouzové hromadné obydlí. Tamější kostel získal po opravě průčelí podle kostela sv. Václava v Trpíně. Ze sbírek, které jeho přátelé organizovali v Evropě, postavil střední školu s vývařovnou, inicioval postavení farního divadla a pro své nástupce zřídil bohoslovecký seminář. Do vlasti se mohl nadobro vrátit až v roce 1990, totálně vyčerpaný. Hned následujícího roku mu bylo prostřednictvím velvyslance uděleno státní vyznamenání prezidenta republiky Peru. Zemřel v roce 2009, je pohřben v rodném Trpíně.

MUDr. Václav Šváb (1900 Hlásnice – 1981 Praha)

Rodák z čísla 34 se stal vůdčím českým rentgenologem a jedním z prvních představitelů české radiologie. V roce 1946 byl jmenován profesorem a až do odchodu do důchodu vedl Radiologickou kliniku v Praze. Věnoval se převážně radiodiagnostice zažívací trubice a kostí, vytvořil vlastní školu a byl autorem stěžejních publikací v oboru. Působil též jako dlouholetý předseda České společnosti pro rentgenologii a radiologii.