Dějiny Trpína

Není přesně známo, kdy byla obec založena, ani kdy a kým byl postaven původní kostel. Víme však, že původní vesnici tvořily usedlosti seskupené kolem rybníka a kostel byl postaven na vyvýšeném místě opodál. Dle legendy první zmínka o existenci obce pochází z roku 1012, v souvislosti s bitvou mezi knížetem Oldřichem a polským vojevůdcem Boleslavem Chrabrým. Z utrpení během tohoto střetu měl vzejít i název pro toto místo. 

První zaručená zmínka o vesnici pochází z roku 1349, kdy byl zdejší kostel přidělen litomyšlskému biskupství. V první polovině 17. století se stal filiálním kostelem bysterské fary, avšak po skončení třicetileté války zpustl natolik, že musel být roku 1683 zbořen. Na trpínské faře později dosluhovali kněží pensisté a dnes je sídlem obecního úřadu.

Zhruba po dnešní ose silnice Bystré – Trpín, pak po současné zemědělské spojovačce lidem příznačně zvané „Dálnice“ a dále přes Ústup do Kunštátu vedla středověká komunikace spojující Čechy s Moravou. Původně se klikatila svojanovským údolím, ale kvůli rozvodněnosti Křetínky v jarních měsících byla pro neschůdnost přeložena. Nyní bývá nazývána Trstenickou stezkou a velmi pravděpodobně sloužila před polovinou 13. století. Boží muka nad obcí byla u této cesty postavena v letech 1730 – 1750, zřejmě jako poděkování za odvrácení moru. Krajinu kolem vsi i ji samotnou zdobí mnoho rodinných křížů, z nichž nejstarší je kamenný z roku 1865, stojící naproti číslu 32.

I náš kraj byl poznamenán mnoha válkami a opakovaně pustošen. Když sem během třicetileté války zajížděly švédské tlupy pro válečnou kořist, několik vesnic bylo zničeno a zaniklo. Podle romantické pověsti tak byla vypálena ves Kamence po které zbylo místní pojmenování. Našim předkům se však roku 1643 podařilo zadržet Švédy záseky. Brzy hrozilo další nebezpečí, roku 1663 se dostali na Moravu Turci. K obraně Čech byla vyhlédnuta krajina nad Trpínem, kde již byly zbytky zásek ze švédských válek. Všechny důkladné přípravy byly nakonec zbytečné, protože Turci Moravu sami opustili. Zbytky tehdy vytvořených zákopů jsou dodnes patrny na kraji Horního lesa při silnici do Hartmanic. Ve 20. století byl na místě zvaném „U Šanců“ či „Švédské šance“ postaven památník, který mu vysloužil nové přízvisko „U Kamena“.

Dějiny Hlásnice

Hlásnice byla poprvé zmíněna ve výčtu věna manželky krále Zikmunda Lucemburského z  roku 1437. Uvádí se, že byla pojmenována z přídavného jména „hlásná“. Vesnice totiž údajně vykonávala hlásnou službu pro hrad Svojanov, ležící asi 2 km severovýchodně odtud. Krátce v 19. století a nyní od roku 1976 je součástí obce Trpín.

Roku 1826 si Hlásenští postavili uprostřed obce kapli sv. Marie Magdalény. Vedle ní si roku 1872 vystavili jednotřídní obecnou školu. Budova později sloužila jako národní výbor a knihovna, fungoval zde obchod se smíšeným zbožím či hospoda.

K původnímu apsidovému kněžišti kaple byla v roce 1874 přistavěna obdélníková loď. Ve věžičce visí zvon, odlitý po roce 1918 jako náhrada za zvon zrekvírovaný za světové války. Z té se do rodné vsi nevrátilo celkem 17 odvedenců, jak připomíná pomník vedle nově postavené obecní klubovny na místě dřívější hasičské zbrojnice.

Při ústupu německých vojsk 8. května 1945 byl mezi Trpínem a Hlásnicí zastřelen německý voják. Protože se tak stalo na katastru Hlásnice, obstoupila procházející jednotka vesnici. Podle rozkazu se chystala místní muže postřílet a vesničku vypálit. Drama bylo ukončeno přijetím zprávy o blížící se sovětské armádě a němečtí vojáci se dali na zběsilý úprk.

Těžké živobytí v malých chaloupkách, možnost odejít do uvolněných chalup v nedalekých Sudetech či lákadlo pohodlnějšího života ve větších sídlech zapříčinily, že dnes v 63 domech napočítáme asi 60 obyvatel. Hlásnice se stala povětšinou chalupářskou obcí, ale díky tomu, své poloze i romantickým duším, které zde přebývají, si zachovává nezvyklou malebnost.